S žáky 6.ročníku jsme během dubna provedli několik pozorování. Využili jsme naše nové mikroskopy a „vydali se“ tak do světa buněk a jednobuněčných živočichů.
Práci s mikroskopy jsme si vyzkoušeli dokonce třikrát. Poprvé jsme pozorovali trvalé preparáty z naší sbírky – průřezy stonky rostlin či nohy much – to proto, aby si žáci osvojili základy práce s mikroskopem. Podruhé jsme se snažili pozorovat jednobuněčné nálevníky (trepky), které se pokusili vypěstovat ze senného nálevu dva žáci. Tato práce se příliš nezdařila, protože jsme v nálevu neměli žádnou trepku (což ale nevadí, ani vědcům se vždy nedaří ). V rámci posledního pozorování a bádání jsme si prohlédli živé rostlinné buňky, a to buňky ze slupky cibule. Ti rychlejší pak viděli i buňky jiných částí, například buňky květu tulipánu. Naši hodinu žáci zakončili vypracováním protokolů, do kterých svá pozorování zapsali a zakreslili.
Co skrývají pupeny stromů sledovali žáci 7. ročníku dva týdny v měsíci dubnu. Zajímalo je, proč jsou pupeny stromů různé. Poznají pupen květu od listu? A jak to vypadá uvnitř pupenu? Proč bobtnají pupeny stromů různou rychlostí? Proč některé pupeny sami odpadly, když jiné prospívaly? Rozdělení do skupin zkoumali žáci všechny svoje zvídavé otázky týkající se pupenů. V krátkém časovém úseku dvou týdnů zpracovávali statistiku růstu jednotlivých pupenů, kreslili rozdílné pupeny a přemýšleli nad svými otázkami. Nakonec nově nabyté poznatky prezentovali ostatním. Projekt jarní pozorování pupenů se velmi povedl.
V osmém ročníku jsme bádali nad otázkou, která zaměstnávala cestovatele dlouhá léta – k čemu sloužily známé sochy moai na Velikonočním ostrově a hlavně, jak se asi „pohybovaly“, když dávní stavitelé neměli k dispozici dnešní zařízení a ani neznali kolo. Sochy jsme k dispozici neměli, proto jsme museli vzít zavděk plastovými lahvemi naplněnými vodou. S drobnou nápovědou se všem skupinám podařilo záhadu vyluštit a sochy „rozchodit“.
Rovněž žáci devátého ročníku přijali výzvu zkoušeli rozpohybovat "sochy Moai". Největší výzvou byl 20 litrový barel naplněný vodou. Žáci se inspirovali zkušenostmi inženýra Pavla Pavla, který jako první na světě přišel na to, jak takové mohutné kusy kamene přemisťovali obyvatelé Velikonočních ostrovů jen za pomoci lan a lidské síly. I přes počáteční nedůvěru a nezdary se všem nakonec podařilo přijít na to, jak plastové sochy "rozkráčet".
Mgr. Barbora Matoušková
Ing. Kateřina Tvarůžková
Mgr. Zdeňka Šmahelová
Svátek má Marek
