Čtenářské křeslo je název projektu využívajícího metodu E-U-R, tedy evokace (vybavování si), uvědomění si významu nové informace, zaujetí postoje a resumé (shrnutí poznatků).
V předvánočních týdnu dostal každý z žáků 6. - 8. ročníku do ruky jiný obrázek křesla a měl za úkol popřemýšlet, jaká osoba by v křesle mohla sedět. Křesla se od sebe významně lišila, některý byla houpací, jiná barokní, nechyběla obyčejná židle, polštáře ani záchod. Děti ostatním popisovaly, jak bude daná postava vypadat, jaké bude mít vlastnosti, co bude číst. Následně dostaly do ruky knihu, kterou ještě nikdy nečetly, a v průběhu následného tichého čtení analyzovaly hlavní postavu knihy a srovnávaly s postavou v křesle.
Po úvodních povzdeších: „Já nevím...“ za kterými se častěji skrývalo: „Mně se nechce“ si všichni se zadaným úkolem poradili a výsledné analýzy opravdu byly hodné pozorných čtenářů. Zvláště názvy knih, jež by měly číst postavy.
Mgr. Zdeňka Šmahelová
Svátek má Kvido
